Telefon: +420 728 765 343
Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Duchovní svět kolem nás - díl 2.

Mnoho těch, kdo absolvovali regresní terapii, mohli zažít moment, kdy jejich duše opustila fyzické tělo. Osvobozující okamžik, který intenzivně prožívají jako odchod do „Světla“, do klidu. Velice rychle ze sebe odhazují „tíhu“ prožitého života, problémy a negativní emoce, které měli do okamžiku, kdy byli ještě ve svém fyzickém těle. Právě tento okamžik je však zlomový, zda duše skutečně odejde domů anebo se z ní stane duše zbloudilá, která do Světla neodešla a zůstala v pozemských úrovních. Proč duše neodejdou? Mohou k tomu mít řadu důvodů, nejčastějším

bývá určitý moment vlastního zmatení, kdy ne zcela chápou, co se s nimi v daný moment stalo. Uvědomují si, že vnímají vše jako předtím, přesto mohou před sebou vidět své ležící tělo a ne vždy pochopí, že přešli z fyzického světa do duchovního. A pokus si tuto změnu rychle neuvědomí, tak zůstávají zde a návrat domů již není pro ně tak jednoduše proveditelný. Další důvody jejich setrvání mohou být negativní emoce, kterými jsou v okamžiku přechodu naplněny, může to být zloba, nenávist vůči někomu žijícímu, který jim mohl ta jejich fyzického života nějakým způsobem ublížit. Rozhodnou se tedy zůstat, aby si své účty s žijícím člověkem mohly dodatečně vyrovnat. I když jejich možnosti jsou značně omezené, tak přítomnost ve fyzickém těle žijícího člověka, případně v jeho duchovních tělech nebo jenom v jeho blízkosti mu mohou způsobovat řadu fyzických ale i duševních problémů. Jiným důvodem neopuštění pozemských vibrací může být láska nebo velké přátelství. Protože v prvních okamžicích po opuštění těla cítí duše emoce stejné jako v době, kdy byla ve svém těle, tak mnohdy pocit, že by měla opustit někoho, koho miluje, jí nedovolí odejít. Často k tomu dochází v případě odchodu matky zanechávající za sebou malé dítě, u dlouholetých partnerů nebo naopak u čerstvé zamilovanosti, kdy duše nechce přijít o vztah, který právě získala. V jiných případech si duše může i uvědomovat, že již není ve fyzickém těle a rozhodne se dodatečně nahradit nedostatek lásky, podpory nebo třeba jenom své přítomnosti žijícímu člověku, které mu to neposkytovala za svého života ve fyzickém těle.
Při odvodech duší se dozvídáme stále nové a nové důvody, proč se zde rozhodly zůstat. V každém případě platí, že jejich přítomnost škodí inkarnovaným žijícím lidem a pokud je to možné, tak je vždy dobré jim dodatečně pomoci odejít domů. Kdysi jsem si kladl otázku, proč neexistuje nějaká forma „sběrné služby“ ze strany duchovního světa, která by pomáhala duším na druhou stranu. Překážkou pro tuto formu pomoci se patrně stává stále platný princip naší svobodné volby. Její účinnost se přechodem do duchovního světla neruší. Pokud tedy duše sama nepožádá o pomoc duchovní svět (a to ve stavu svého duchovního rozpoložení většinou sama neudělá) jsme to my, inkarnovaní lidé, kteří jim do Světla pomáháme. Pomůžeme jim ukončit pro ně velmi nepříjemné období a současně pomůžeme žijícímu člověku se zbavit řady nepříjemných fyzických a duševních problémů, kterými může někdy i po mnoho let trpět. Jaké problémy a příznaky to jsou? O tom zase příště.